Přírodní zákon lidského chování č. 2

Osobní hodnoty jsou základem osobního úspěchu a uspokojení

Každý z nás žije v souladu s unikátním souborem základních vůdčích hodnot. Jsou to hodnoty, které najdete v samém jádru vaší osobnosti, a jsou pro vás vůbec nejdůležitější – z nejrůznějších důvodů. Protože mezi ně patří takové rysy a názory – například čest, láska, vytrvalost, důslednost (Čím je vytrvalost a důslednost výjimečná? Podívejte se níže na film.) nebo víra v zákon přitažlivosti – může pro vás být obtížné vysvětlit jejich význam; důležité jsou právě pro vás.

Vytrvalost a důslednost - Muž, který sázel stromy (film)

Další vůdčí hodnoty, například touha po finanční nezávislosti nebo touha zanechat stopu ve světě, tvoří jakési megacíle, k nimž se po celý život cítíme být přitahováni. Ať jsou vaše osobní vůdčí hodnoty jakékoli, dovedou vás k nim co nejkonkrétnější odpovědi na známé otázky:

"Jaké jsou nejvyšší priority v mém životě?"

"Kterých z těchto priorit si cením nejvíc?"

Přestože vůdčí hodnoty představují naše nejvyšší priority, v životě často narážíme na rozpor mezi nimi a každodenní realitou. Naše výkony při úsilí o naplnění vůdčích hodnot nejsou nikdy dokonalé, ale podaří-li se nám je zlepšit, můžeme uskutečnit malý zázrak. Zakusíme vnitřní mír, o kterém jsme hovořili. Abraham Maslow nazval tento stav jednoty mezi hodnotami a naším každodenním výkonem „sebeaktualizace“. Je to spojení našich činností a našich skutečných hodnot.

Příště vám ukážu zajímavé cvičení k nalezení vašich nejdůležitějších hodnot. 

Naléhavé neznamená životně nutné

Musíme si definovat velmi důležitý rozdíl mezi „naléhavými“ čili urgentními a „životně nutnými“ čili vitálními úkoly. Urgentní úkol vyžaduje okamžitou pozornost. Vyskočí ze zálohy a křičí: „Hej, chci, aby ses mi okamžitě věnoval!“ Jaký je typický příklad urgentního úkolu? Rozhodně nejčastější z nich je telefon. Co vám říká telefon pokaždé, když zvoní? „Zvedni mě, zvedni mě, zvedni mě.“ Lidé nechodí a nezvedají telefony, které nezazvoní. Přitom vám vyzvánějící telefon signalizuje jediné: „Chci, abys mě okamžitě zvedl!“ Jenže kolik telefonátů je důležitých? Možná jeden nebo dva denně, ale rozhodně ne většina. Chtěli byste zažít pocit skutečné moci? Když děláte něco důležitého, vypněte si vyzvánění a nechte zvonit telefon a přicházet smsky, jak chtějí. A potom si naplánujte pět minut a vyřiďte s diářem všechny hovory a vše si pečlivě zaznamenejte do diáře. Uvidíte, že se vám povede lépe.

Urgence totiž nejsou priority, pouze se jako priority tváří. Představte si příklad, že studujete na vysoké škole. Vy jste student a já váš profesor, je první den semestru. Ukazuji vám knihu a říkám: „Poslyšte, každý, kdo chce uspět v mém kurzu, by se s touto knihou měl velmi dobře seznámit, protože na její znalosti stavím celou zkoušku.“ Pokud jste typičtí vysokoškoláci, znamená to, že si knihu okamžitě obstaráte a začnete ji ještě ten den hltat? Pokud jste opravdu typičtí vysokoškoláci, tak jistě ne. Kdy pro vás kniha začne být urgentní? Noc před zkouškou. Kniha má jistě velkou hodnotu pro absolvování semestru, ale dokud její zvládnutí nebude bezprostředně urgentní, necháte na ni sedat prach.

A o tom to všechno je. Položím vám dvě otázky. První z nich zní, kolik minut týdně podle vás typický otec věnuje rozhovoru z očí do očí se svými dětmi? Jedna studie říká, že sedm minut – sedm minut z celého týdne! Přitom trávit čas s dětmi je životně nutné, nebo snad ne? Myslím, že se mnou budete souhlasit, že jde o vrcholně důležitou činnost. Je však urgentní? Asi ne. Proč ne? Protože děti kolem sebe máme pořád. Můžeme s nimi mluvit, kdykoli se nám chce. Takže tento životně důležitý úkol odkládáme, neboť se na nás celý den valí věci mnohem urgentnější.

Druhá otázka: Kolik času podle vás spolu každý týden hovoří průměrný manželský pár? Podle jedné studie prý sedmadvacet minut. Je životně důležité mluvit s našimi životními partnery? Myslím, že se opět shodneme, že ano. Je to však urgentní? Ne. Jak to? Stejný problém – manžel či manželka je pořád někde nablízku.

Nyní vás uklidním. Urgentní úkoly mají tu hezkou vlastnost, že na ně nemusíme myslet předem. Vždy se vynořují samy. Když svým spolupracovníkům a známým položím otázku: „Kdo z vás by rád trávil více času čtením knih?“ Většina z nich kývne hlavou, „Já“. „Dobře,“ říkám, „zjevně jste čtení připsali určitou hodnotu, přesto ale nečtete. Proč ne?“ Každý by jistě s klidem odpověděl, že nemá čas, ale o takovéto výmluvě jsme si již povídali v dřívějších článcích. Někdo mi jednou kdysi řekl „Knihy, na rozdíl od telefonů nezvoní.“ To byla dokonale trefná odpověď. Knihy nevyskakují a nekřičí, „Hele, já jsem fakt skvělá knížka, tak proč mě nečteš?“ Knihy leží jen na policích. A dokud jim sami nepřisoudíme naléhavost, nic se neděje.

"To nejdůležitější dávejte vždy na první místo."

Musíte pochopit velký rozdíl mezi důležitými a urgentním úkoly. Některé činnosti nebudou nikdy urgentní. Tajemství úspěchu spočívá v identifikaci vitálních úkolů, které musíme spojit s pocitem urgentnosti, aby tak mohly soutěžit s činnostmi, které jako urgentní vnímáme přirozeně. Jak ale zařídit, abychom něco, co samo o sobě není urgentní, začali jako urgentní vnímat? (Jak zařídit, aby kniha vyzváněla?) Jedinou cestou je najít systém, kterým odhalíte své nejhlubší hodnoty a převedete je do svých každodenních činností. V předešlém článku jsme si ukázali, že kontrola nad hospodařením s časem ovlivňuje mnohem hlubší záležitosti než pouhý diář a kalendář schůzek.  Než si začnete plánovat čas, musíme se pokusit zjistit, na čem vám v životě záleží. Právě o tom je 2. Zákon (Osobní hodnoty jsou základem osobního úspěchu a uspokojení), o kterém si budeme povídat příště. 

Dva omyly času

Minule jsme si povídali o zvýšení výkonnosti a ukázali jsme si vzorec úspěšného a vzorec neúspěšného člověka. Dnes nás čekají dva omyly čau.

Nejprve si musíme uvědomit, že všichni máme času stejně a to 86.400 vteřin každý den (24 hodin). I když kdysi mi kamarád říkal: „Nestíháš? Jak to? Dyť máš k dispozici 37 hodin denně.“ Já na to, „Třicet sedm? Odjakživa dvacet čtyři ne?“ A on na to: „No, den má 24 hodin, noc 12, a když vstaneš o hodinu dřív, tak získáš 37 hodin na den.“ Ale dosti legrace. Každý z nás má opravdu k dispozici 86.400 vteřin denně.

Každou sekundu v životě mohu buď investovat, nebo utratit. Zhodnotit, nebo prohýřit. Podle toho jak s časem zacházíme, tak potom vypadá i náš budoucí život. Jestliže svůj čas prohýříme, prosedíme, prolelkujeme, budeme na tom špatně. Jestliže svůj čas ale věnujeme tvoření, vzdělání, chytré práci, osobnímu růstu, finančnímu vzdělání je velká pravděpodobnost, že se budeme mít v životě dobře.

Na co si dávat pozor? První omyl času je přesvědčení, že někdy v blíže neurčené budoucnosti budeme mít víc času. Říkáme si: „Udělám to za týden nebo za měsíc nebo příští rok nebo až děti vyrostou nebo v důchodu. To budu mít víc času.“ Nebudete. Je to omyl.

Druhým omylem je představa, že můžeme čas nějakým způsobem ušetřit. Nemůžeme, neboť ve skutečnosti máme všechen čas, který je nám k dispozici. Každý den je nám vystaven „šek“ na 24 hodin a ten musíme utratit do poslední sekundy. Žádnou z nich nemůžeme odložit, abychom ji utratili některý jiný den. Znamená to také, že když někomu řeknete: „Nemám čas,“ nemluvíte pravdu. Máte přesně tolik času jako všichni ostatní.

Obvykle si ani neuvědomujeme, co říkáme, když lidem oznamujeme, že na ně nemáme čas. Oni nám obvykle též nerozumějí. Díky tomu se obyčejně neurazí. Jak často ale říkáme drobné lži sami sobě, abychom se sami přesvědčili, že na něco nemáme čas? Jak často přecházíme kolem důležitých záležitostí a nevyřídíme je, protože si namlouváme, že „nemáme čas“? Ve skutečnosti si přiznáváme, že jsme dopustili, aby nevýznamné činnosti, například sledování televize či luštění křížovek nebo hraní počítačových her, vysedávání v hospodě, převážily nad významnými událostmi, například nad hraní si s dětmi či upevněním vztahu se svým partnerem – zlepšit vzájemnou komunikaci, nebo bližším spřátelením se se sousedy nebo prací na knize, kterou prý už dlouho chceme napsat, nebo vzděláváním, semináři a školeními, čtením knih osobního růstu, poslechem vzdělávacích nahrávek a podobně.

V následujících článcích si budeme povídat o hodnotách a prioritách i o způsobech, jak identifikovat ty nejdůležitější z nich. V této chvíli však stačí, když si přiznáme, že ne vždy podnikáme věci, které jsou v danou chvíli nejdůležitější. Naše zásoba času je omezená a často nám téměř zmizí z rukou, skoro jako by nás někdo okradl.

Zvýšení vaší výkonnosti

Všeobecně se má za to, a mnoho studií to potvrzuje, že existuje přímý vztah mezi sebeúctou a produktivní prací. Čím lepší mínění o sobě máte, tím budete výkonnější, a čím jste výkonnější, tím lepší mínění o sobě máte. Když k tomu přidáme Kontrolu událostí, o které jsme si povídali minule, dostaneme rovnoramenný trojúhelník, kde na každém z vrcholů je jeden ze zmíněných prvků (viz. obrázek).

Obrázek je to pěkný, ale co s ním? Funguje to jako trojrovnice. Klesne-li moje sebeúcta, pak klesne i moje výkonnost. Klesne-li moje výkonnost, musí nutně klesnout i má kontrola nad událostmi (nad mou situací). Funguje to také opačně. Vyšší sebeúcta zvyšuje výkonnost a kontrolu nad událostmi. Otázkou je, kterou ze tří složek dokážeme nejsnadněji ovlivnit? Odpověď je: Kontrolu nad událostmi. Podaří-li se mi snáze kontrolovat události v mém životě, budu výkonnější, systematičtější a strávím více času činnostmi, které pro mě mají skutečný význam. Přirozeným vedlejším produktem bude vzrůst mého sebevědomí.

Jak ale využívat kontrolu událostí? Všeobecný princip říká, že existují dvě situace. Buď událost OVLIVNÍM nebo NEOVLIVNÍM.

Jaké to jsou události, které neovlivním a na které nemám vliv jsme si říkali v minulém článku, ale pro ukázku např. pád letadla v Kambodži, růst nebo pokles Koruny vůči Dolaru či Euru, dopravní zácpu ve městě, to zda náš tým postoupí nebo nepostoupí do semifinále EURO 2012, růst cen potravin, růst cen benzínu a nafty, hospodářské výsledky ČEZu, cenu elektřiny atd.

Které události naopak dokážu ovlivnit? Jaké povolání si v životě zvolím; jak budu reagovat na to, když mé dítě neustále zlobí; svůj osobní růst; zda se naučím anglicky; kdy ráno vstanu; jak budu reagovat na to, když mě přítelkyně něčím naštve; co uvařím k večeři a jaký bude výsledek; jakým způsobem se budu chovat k jiným lidem.

U každé situace, ať už ji máte možnost ji ovlivnit nebo ne, se dějí dvě věci. Buď ji ŘEŠÍM nebo NEŘEŠÍM. Buď se jí zabývám a nebo ji nechám jen tak.

A schválně, víte co dělá většina neúspěšných a nevýkonných lidí? Věci a situace, které mohou ovlivnit neřeší a vymlouvají se na okolnosti, šéfa, jiné lidi, nemají na to přece čas a tak. A ty které naopak neovlivní - řeší (viz. obrázek) Například pád autobusu v Chorvatsku a to že tam 8 lidí umřelo, nebo politickou situaci. Znáte to. Sedí se v hospodě a lidé si jen a jen stěžují. A když se jich zeptáte: "No dobrá, není to ideální, ale jak to tedy změníme, co pro to uděláme, aby se to zlepšilo?" většinou odpoví: "No ... hmm.... Slečno? Dám si ještě jedno pivo."

Nebo situace doma. Celá rodina si každý den v 19:00 sedne před televizi,  zapnou zprávy a hodnotí se a řeší, kdo koho okradl, kdo se kde naboural, které letadlo spadlo, kdo koho podvedl a podobně. To jsou věci, které z nás výkonnější a úspěšnější rozhodně neudělají. Je to vzorec neúspěšného člověka.

Jak bychom to tedy měli udělat, abychom zvýšili svou výkonnost a sebedůvěru? Udělejte to stejně jako úspěšní lidé, věci, které se mohu ovlivnit - řeší, a věci, které nemohou ovlivnit - neřeší. Byla by to pro ně ztráta času. Využívejte vzorce úspěšného člověka.

Můžeme například ovlivnit to jak budeme vychovávat své děti, jak dobrou budeme pro ně matkou nebo otcem, jak zodpovědnými budeme. Můžeme ovlivnit nás osobní růst, naučit se nové znalosti a získat nové schopnosti, které nám dávají lepší příležitost a možnost pro růst v zaměstnání nebo pro jeho změnu. Popřípadě můžeme začít podnikat. Stačí se učit od úspěšných. Můžeme si sami vybrat, jaké vzory okolo sebe chceme mít.

Recept na efektivní využívání času?

"Řešte v životě vždy věci, které ovlivníte a

neztrácejte čas s věcmi, které neovlivníte."

Tím, že zvyšujeme naši kontrolu událostí, automaticky zvyšujeme naši výkonnost a zvýší se nám i naše sebedůvěra. Tento vztah platí. Mnohokrát jsem si to ve svém životě vyzkoušel. Když si uvědomíte, že každý z nás má stejný čas (84.600 vteřin za den), ale pouze někteří z nás jsou úspěšní a výkonní a jíní ne, rozdíl je v  tom, že řešíte situace, které dokážete ovlivnit a neřešíte ty, které prostě neovlivníte.

Náš čas můžeme buď investovat, nebo utrácet. Čas nelze ani UŠETŘIT a ani ho nikdy NEBUDETE MÍT VÍC, ale o tom si budeme povídat v dalším článku.

Podmíněnost

Minule jsem slíbil, že dnes budu hovořit o podmíněnosti. Stává se, že někteří z nás nedokážou ovlivňovat a kontrolovat své životy v důsledku individuálního podmínění. Mnohé z nás výchova naučila spokojovat se s menšími výsledky, než jakých bychom mohli dosáhnout, nebo se spokojit s nižšími pozicemi, než jaké bychom mohli zastávat.

Viděli jste někdy slony v cirkuse? Kdysi jsem jeden navštívil a všiml jsem si, že sloni jsou uvázáni jen na tenkém laně, které je připevněno k ocelovému poutu na noze. Vždyť přece kterýkoliv z těch silných slonů, kdyby chtěl, by jistě mohl bez problémů odejít a navštívit třeba nákupní středisko kousek od cirkusu, říkal jsem si. Proč se tak inteligentní a zvědaví tvorové nechtějí osvobodit a volně se proběhnout?

K odpovědi se musíme vrátit do doby, kdy je slon mladý. V tomto věku ho přikovávají za nohy k nepohyblivým plotům. Po několik týdnů slon zoufale bojuje, aby se osvobodil. Během období několika týdnů si však kousek po kousíčku přivyknou, že se nemohou volně pohybovat, jsou-li připoutáni za pravou zadní nohu. Od chvíle, kdy se toto podmiňování zafixuje, byste mohli slona připoutat tenkou strunou a on se nepohne. Sloni v cirkusu neuprchnou, protože věří, že to není možné. Okovy v jejich myslích jsou silnější než řetězy či lana na jejich nohách.

My samozřejmě nejsme sloni, ale to neznamená, že také nejsme podmiňovány různými názory z našeho okolí. Přiblížím vám dva, které bychom určitě měli vymazat z našich myslí:

Za prvé, existují věci, které se snažíme ovlivnit a řešit, přestože se vymykají naší kontrole. Pak ztrácíme čas například zbytečnými stížnostmi na počasí nebo se beznadějně snažíme manipulovat partnery, nebo nadáváme u piva na politickou situaci a na další věci, které se dějí nezávisle na nás.

Za druhé, existují události, které můžeme kontrolovat, ale domníváme se, že to není možné. Mnoho lidí se například domnívá, že jsou svázáni se zaměstnáním, které je neuspokojuje. Nemůžu zhubnout, nemám čas na cvičení, nemohu pravidelně a zdravě jíst, nemohu se naučit nové věci, můj život bude pořád hrozný, já za to nemohu. Ve skutečnosti jde téměř vždy o pouta, která jsme na sebe vzali sami.

Některé události se z naší kontroly skutečně vymykají a my si však z nějakého důvodu myslíme, že je kontrolovat můžeme. Manželka, manžel, podřízený. Chování jiných lidí můžeme ovlivnit, ale nemůžeme ho kontrolovat. Činnosti ostatních lidí se naší kontrole vymykají.

Naopak existují věci, které kontrolovat můžeme, přestože nás to pod vlivem výchovy a prostředí ani nenapadne. Představte si příklad, právě odpočíváte s rodinou na Koupališti v Motole (Praha)  a já vám zavolám z centra Vídně a řeknu vám: „Když se do 20:15 hodin objevíš uprostřed Mariahilfer Straße, tak ti předám kufr, ve kterém je 1 milion korun.“ Kouknete na hodinky a vidíte 17:45. Máte na to dvě hodiny třicet minut. Kdybych teď sedl do auta – díváte se na internetovou mapu - autem to trvá tři a půl hodiny? Vaše první myšlenka: Nelze. To se přeci nedá zvládnout. Možná si pomyslíte, že se situace vymyká vaší kontrole – 1 milion korun je ztracených. Přemýšlejte ale. Jedná se o milion korun! To vám dává možnosti, jaké normálně nemíváte.

Podíváte se na první odlet Praha – Vídeň, je to 18:40. Najdete si číslo přímo na společnost. „Dobrý den, dívám se, že let do Vídně je plánován na 18:40, teď je 17:45. Dám Vám, když mě dostanete do letadla a zajistíte, že se dostanu do Vídně, 100.000,- korun.“ Ok. Sednete na taxík a míříte na Ruzyň. V autě přes informace si necháte spojit taxíky z Vídeňského letiště. „Když na mě budete čekat v 19:40 a dovezete mě doprostřed Mariahilfer Straße do 35 minut, dám Vám za tu cestu 20.000,- Kč.“ Ok. Cesta trvá dvacet minut, má ještě 15 minut fóra. Domluveno. Je 20:15 minut a vy stojíte na smluveném místě a dostáváte ode mne 1 milion korun. Poučení z příběhu zní, že pokud něco skutečně velmi potřebujeme, dokážeme kontrolovat řadu věcí, které se normálně vymykají naší kontrole. Problém je v naší  potřebě zvládnout situaci.

Topili jste se někdy například uprostřed bazénu? Jak velkou touhu jste pociťovali dostat se ke břehu a zachránit se. A nakonec jste to dokázali. Vím to, jinak byste nečetli tento článek.

Často si namlouváme, že nemůžeme kontrolovat události, které kontrolovat můžeme. Vzdáváme se, když naše síly ani zdaleka nejsou vyčerpány. Vzpomenete si vy sami na situace, kdy jste něco mohli zvládnout, ale vzdali jste to? Zítra si budeme povídat o tom, co udělat pro to, abychom zvýšili naši výkonnost.

Jak kontrolovat události

Včera jsme si povídali o řízení času. Dnes se podíváme na to, jak kontrolovat události. Slyšeli jste někdy někoho říkat: „Můj život se vymyká kontrole?“ I mně se dříve stávalo, že jsem se podíval do zrcadla a říkal si: „Chlape, začínáš ztrácet kontrolu.“ Ve skutečnosti jsem si ale říkal: „Přestávám vládnout nad událostmi, ze kterých je utkán můj život. Začínám na ně jen reagovat. Dělám jen to, co bych podle ostatních dělat měl, a to právě tehdy, kdy bych to podle nich dělat měl.“ Ztráta kontroly nad vlastním životem je hrozná věc.

Podívejte se dolů na obrázek, pravá strana ukazuje situace, nad nimiž vykonáváte absolutní kontrolu, a levá pak jsou události, které se naší kontrole zcela vymykají. Všechny události mezi nimi kontrolujeme pouze částečně. Jaké jsou příklady událostí, nad nimiž nemáme žádnou kontrolu? Východ slunce. Některé choroby. Bouřky. Smrt. Váš šéf. Pohyby cen na burze. Finálové utkání Mistrovství Evropy ve fotbale. Byli byste překvapeni, kolik věcí absolutně nemůžete kontrolovat.

Ovšem není důležité, že se v našich životech objevují nekontrolovatelné události. Důležitá je naše reakce na ně. Obvyklou reakcí je často ADAPTACE. Naučte se s nimi žít. Nechte se jimi unášet. Nemá smysl rozčilovat se kvůli událostem, které nemůžete kontrolovat. Lepší je přizpůsobit se jim. Jedinou další volbou je život v ustavičném stresu.

"Jediná věc, nad kterou máte absolutní a totální kontrolu, 

jste vy sám."

Některé události naopak můžeme kontrolovat totálně. Přemýšlejte o nich. Co můžete kontrolovat? Pozoruhodnou spoustu věcí, že?  Patří k nim například doba, kdy vstanete z postele, váš oděv, vaše reakce na chování jiných lidí, vaše strava a další. Ale co májí všechny tyto události společného? Vás. Jediná věc, nad kterou máte absolutní a totální kontrolu, jste vy sám. Všechno ostatní kontrolujete jen částečně nebo vůbec.

Schválně, napište si seznam některých situací ve vašem životě, a pak ke každé z nich připište známku od 1 do 5 podle stupně kontroly, kterou během nich vykonáváte, přičemž 5 znamená totální a 1 žádnou kontrolu. Může to vypadat například takto:

               Událost                                                      Stupeň kontroly

Doba, kdy vstanu z postele                                         5

Délka dojíždění do práce                                            2

Doba oběda, s kým obědvám                                     3

Reakce na kolegu, na kterém mi nezáleží                     5

Situace na silnicích cestou z práce                               1

Co dělám teď dnes večer                                            5

Co budu dělat zítra v noci                                            1

Váš seznam může vypadat úplně jinak, zahrňte do něj ale některé typické události ve vašem životě. Pak si ho prostudujte a položte si otázku: „Nakolik skutečně kontroluji svůj vlastní život?“ I když se vám může zdá, že skutečně kontrolujete jen málo věcí, není to tak úplně pravda. Pokud budete chtít, můžete se postupně naučit, jak dosáhnout větší kontroly nad životem.

Nyní se zamyslete, jakými slovy byste popsali vaše pocity v situacích, které můžete kontrolovat. Jistě cítíte sebevědomí, spokojenost, energii, sílu, možná dokonce příjemné překvapení. To vše lze shrnout do dvou slov, která označují náladu člověka ve chvíli, kdy kontroluje svou situaci: vnitřní mír. Co to je? Vnitřní mír je stav životní vyrovnanosti, rovnováhy a harmonie, jehož lze dosáhnout kontrolou nad událostmi.

Je nutné tedy přestat přemýšlet o „hospodaření s časem“ a začít přemýšlet o „kontrole událostí“. Příliš často totiž chybujeme, když se spoléháme na hodinky. Hodinky nám poví jedině to, jak dlouho trvá slunci přeplout po obloze z východu k západu. Což je vlastně událost, kterou nemůžeme ovlivnit. Je třeba se ptát: "Které události mohu ovlivnit?" 

"V soustředění se na „kontrolu událostí“ spočívá tajemství úspěchu."

Jakou máte tedy kontrolu nad svým životem? Přemýšleli jste? To je dobře. Za dva dny si budeme povídat o PODMÍNĚNOSTI. Existují totiž události, které můžeme kontrolovat, ale domníváme se, že to není možné.

Přírodní zákon lidského chování č. 1

Řiďte svůj život řízením svého času

Tři dny uběhly jako voda, čeká nás tedy povídání o řízení vašeho času. Říkáte si někdy: „Až jednou budu mít čas, chystám se na …“ nebo "Chtěl jsem to udělat, ale neměl jsem čas." Kolikrát za život vyslovíte tato nebo podobná slova? Hodně krát co? Většina z nás příležitostně pocítí touhu dát se do pořádku, uspořádat si všechny záležitosti ve svém životě, najít si čas na věci, o které skutečně stojíme.

Je důležité začít si pokládat otázku: „Proč dělám, co právě dělám? A je-li to to správné, jak to zefektivnit?“ Musíme si uvědomit, že pokud naše každodenní činnost nezačne odrážet naše nejhlubší osobní hodnoty, nedospějeme k vnitřnímu míru. (O hodnotách budeme hovořit v dalších článcích.) Je to o podstatě věcí, které děláme, ne kolik jich děláme.

Než začneme řídit svůj čas, řekněme si, co je to čas. Jedna z mála známých definic času hovoří o tom, že čas je rychlost pohybu částic v prostoru. Za stejný čas udělám dva kroky nebo pět kroků, napíšu 30 slov nebo 50 slov. Jak můžeme použít tento tip na praktickou aplikaci do našeho života. Když se ráno probudím a vím, že přestávám stíhat, udělám jednu věc. Zrychluji pohyb částic v prostoru. Zrychluji sebe, cestou na záchod zapnu konvici na čaj, zapnu si počítač a nahrávku k poslechu, vytáhnu z lednice ovoce, zeleninu, džus, máslo a udělám pět věcí, aby se posunuly dopředu. To jsou situace, jak získám čas.

Jak to udělat v práci. Nestíháte? Začněte mnohem rychleji hýbat částicemi v prostoru. Čím více začnete hýbat částicemi, sebou, lidmi, maily, odpověďmi, rozhodnutími, tím víc budete mít času.

U každé události můžete být buď příčinou, nebo efektem. Buď zapříčiníte, aby se věci děly, anebo se necháte unášet … já za to nemohu, to šéf mi dává tolik práce, to děti zlobili a tak jsem na ně musel křičet, oni mě opili, tak jsem řádil. Být příčinou je lepší, pak máte svůj život pod kontrolou.

"Vláda nad vlastním životem spočívá ve vládě nad časem a 

vláda nad časem souvisí s vládnou nad životními událostmi."

   

Jak jste na tom vy? Nestíháte? Vymyká se váš život kontrole? Zítra si povíme něco o tom jak začít kontrolovat životní události.

Vnímejte přírodní zákony lidského chování

Všichni si pravděpodobně uvědomujeme, že okolo nás existují tzv. přírodní zákony, a to i takové, kterým příliš nerozumíme. Ovšem máme s nimi své zkušenosti. Například zákon přitažlivosti, s ním máte jistojistě mnoho zkušeností.  Jak ale přírodní zákony ovlivňují náš management času a života?

Přírodní zákony můžeme chápat jako základní uspořádání v přírodě a životě, které lidská zkušenost může testovat a dokázat tak jejich platnost. Popisují svět takový, jaký skutečně je, čímž se liší od popisu světa, který je založen pouze na našich představách a přáních. A v tom je jejich velká síla.

Nezávisle na tom, zda s nimi souhlasíme nebo ne, ovládají tyto zákony naše životy a působí nezávisle na naše vědomí a naše touhy. Jestliže si je uvědomujeme a dokážeme se jimi řídit, můžeme žít bezpečně a úspěšně. Jestliže je ignorujeme, nebo s nimi bojujeme, nutně prohráváme a strhujeme do neštěstí sebe i ostatní.

Teď se asi ptáte: „Co mají přírodní zákony společného s lepší sebekontrolou v našich životech? Jak mohou ovlivnit produktivitu, štěstí nebo vnitřní pohodu?“ Odpověď je snadná. Kromě „přírodních zákonů“ existují také „přírodní zákony lidského chování“. Jestliže jim rozumíme a žijeme v souladu s nimi, mohou podstatně zvýšit naši osobní výkonost i štěstí. Tyto zákony mají konzistentní a předvídatelné následky. Existují, ať si jich jsme, nebo nejsme vědomi.

Svět, ve kterém žijeme, nemůžeme nějak zvlášť měnit, ale můžeme změnit naše reakce na vnější síly. Naše životy můžeme kontrolovat v mnohem větší míře, než bychom si dokázali představit. Uvidíte sami. Jaké zákony to jsou?

Pro řízení vašeho času:

Zákon 1: Řiďte svůj život řízením svého času

Zákon 2: Osobní hodnoty jsou základem osobního úspěchu a uspokojení

Zákon 3: Odráží-li vaše každodenní činnost vaše vnitřní hodnoty, prožíváte vnitřní pohodu

Zákon 4: Pro dosažení jakéhokoliv významnějšího cíle, musíte vystoupit ze své komfortní zóny

Zákon 5: Každodenní plánování šetří váš čas a zvyšuje vaše soustředění

Pro řízení vašeho života:

Zákon 6: Vaše chování odráží to, čemu skutečně věříte

Zákon 7: Své potřeby uspokojíte, odpovídá-li vaše přesvědčení realitě

Zákon 8: Negativní chování překonáte změnou nesprávného přesvědčení

Zákon 9: Vaše sebedůvěra musí vycházet především zevnitř

Zákon 10: Dávejte více a více získáte

Všechny zde uvedené přírodní zákony lidského chování si budeme postupně představovat a osvětlovat. Za tři dny se můžete těšit na zákon první: Řiďte svůj život řízením svého času.

Proč číst o managementu času a života?

Každodenní tempo a nápor, kterému jsme vystaveni, se tak zrychlují, že mnoho lidí pociťuje skutečnou ztrátu kontroly nad svými životy. A přitom každý si přeje zvládat a kontrolovat svůj život. Jde o jedno z nejsilnějších přání člověka. Co ale s tím? Jak mít svůj život a čas pod kontrolou a stát se svobodným.

"Milujete svůj život? Pak nemrhejte svým časem, neboť z něho je život udělán."

Benjamin Franklin

V názvu je uveden "management času a života". Nebudeme se zde soustředit výlučně na hospodaření s časem, ale na dosažení vnitřní pohody. Protože hospodaření s časem je pouze souborem schopností a nástrojů, které nám mají pomoci efektivněji kontrolovat naše vlastní životy. Tajemný návod na dosažení vnitřního míru spočívá v pochopení našich vlastních niterných základních hodnot - věcí, které jsou pro nás v našich životech nejdůležitější - a v tom, že se odrážejí v našem každodenním jednání.

Hlavní myšlenky se budou opírat o člověka, od kterého jsem se hodně naučil a který mne inspiroval k vlastní tvořivosti a hledání, jak efektivněji a mnohem lépe využívat svůj čas. Jmenuje se Hyrum W. Smith a je jedním ze čtyř zakladatelů společnosti Franklin Quest Co. (dnes přetransformované do podoby Franklin Covey). Jeho kniha 10 přírodních zákonu managementu času a života se mi stala průvodcem a učitelem. 

V průběhu života jsem se seznámil s mnoha variantami a způsoby, jak svůj čas řídit, ale nedosahoval jsem těch výsledků, které jsem chtěl. Pak jsem objevil jednoduchou avšak zásadní myšlenku, která mi ukázala, kde dělám chybu: 

Je nutné, aby naše činnost odrážela naše nejhlubší základní hodnoty.

Najednou jsem se na svůj život a čas v něm určený začal dívat úplně jinak. Budu o nich zde vyprávět. Mnohé ze zásad, které jsem se naučil vám budu postupně popisovat, protože jsem přesvědčen, že by se o nich měl dozvědět úplně každý. 

Mnoho lidí, když s nimi hovořím o jejich představě života mi vypráví, co by rádi udělali, čím chtěli dříve být a čeho chtěli dosáhnout, ale něco se změnilo a ono se to nakonec nesplnilo. Když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že ve většině případů to bylo způsobeno tím, že měli špatné návyky a znalosti o tom, jak vytoužených snů dosáhnout. 

Na světě jsou lidé, kteří jsou na všechno naštvaní, nazlobení, bez energie, nešťastní a otrávení, ale jsou tu i lidé úspěšní, šťastní, aktivní, vitální a plní energie (klidně i ve vysokém věku). Rozdíl mezi nimi je v tom, že ti druzí ví něco, co první skupina lidí neví. Co to je vám budu prostupně na tomto místě prozrazovat.