Přírodní zákon lidského chování č. 3

Když vaše každodenní činnosti odráží vnitřní hodnoty, zakoušíte vnitřní mír

 

Ve třetím zákonu se naučíme, jak mezi našimi vůdčími hodnotami nalézt priority. Čtvrtý zákon pojednává o cílech, které jsou mostem mezi vůdčími hodnotami a každodenními aktivitami. Konečně pátý zákon nás naučí vytvářet si a udržovat seznam úkolů na každý den. Nejprve se ale zaměříme na sepětí mezi jednotlivými komponenty, které znázorňuje právě Pyramida produktivity.

 

 

Pyramida produktivity

 

Pyramida produktivity obsahuje čtyři hlavní stupně, které směřují od identifikace našich nejvyšších hodnot k úspěchu každodenních činností.

 

 

 

Všechno začíná u vašich vůdčích hodnot. Jestliže si stanovíte cíle, které neodpovídají vašim vůdčím hodnotám, může se vám podařit spousta práce, ale nikdy se nebudete cítit zcela spokojeni, protože budete přehlížet věci, na kterých se vám záleží ze všeho nejvíc. Jestliže si obdobně uložíte každodenní úkoly, které nebudou odpovídat vašim dlouhodobým a krátkodobým cílům, budete zaneprázdněni, ale nebudete produktivní.

Pyramida musí být vnitřně konzistentní. A musíte ji vystavět odspodu. Lidé, kteří to nevědí, bývají většinou frustrováni a stresováni. Ignorují totiž první tři úrovně – někdy i čtvrtou. Sepisují si seznamy „úkolů“, ale zakládají je pouze na naléhavosti. Nejhlasitějším křiklounům věnujeme okamžitou pozornost. Následkem toho se na sklonku dne, i kdyby odškrtali splnění všech úkolů ve svých diářích, ani nedotknou oněch tichých, mlčenlivých povinností, které nejsou nikdy dost urgentní. Mají opravené auto, zaplacenou splátku na hypotéku, telefonicky si objednají zubního lékaře, dokončí zprávu, kterou jejich šéf potřebuje na dvě hodiny, sejdou se u pracovního oběda s klientem a uhasí stovky malých požárů v zaměstnání, ale nikdy si smysluplně nepromluví s životním partnerem, nevezmou děti do města na zmrzlinu ani si nepřečtou dobrou knížku, protože tyto věci se do diářů nedostanou. Proč ne? Protože pro většinu lidí nejsou hnacími silami plánovacího procesu jejich nejosobnější hodnoty. Jenže takový život ze dne na den se podobá automobilu bez řidiče, které míří kamkoli ho odešle sklon svahu nebo zarovnání terénu.

 

 

Pyramidový tvar tohoto modelu není náhodný. Zužující se tvar symbolizuje ostřejší zacílení, pohybujeme-li se od dlouhodobé ke krátkodobé perspektivě. Specifičnost úkolů postupně narůstá. Vůdčí hodnoty jsou definovány jako obecné vyjádření našich principů a přesvědčení. Dlouhodobé cíle vzniknou především těchto principů na úkoly, kterých chceme dosáhnout v několika příštích letech. Samozřejmě jich nedosáhneme jedním fantastickým skokem, ale tak, že se vydáme po cestě, která sestává z řady střednědobých úkolů. A střednědobé úkoly můžeme zvládnout jedině sériemi specifických, přesně zacílených každodenních aktivit.

Bude-li se vaše každodenní jednání takto řídit vašimi základními hodnotami, pocítíte uspokojení, které pramení z postupu k cílům, které pro vás mnoho znamenají. Toto uspokojení je podstatnou částí vnitřní pohody, po níž všichni toužíme.

Vůdčí hodnoty Benjamina Franklina

Chtěl bych vám ukázat jeden z příkladů, jak se dají vůdčí hodnoty sestavit.

Když bylo Benjaminu Franklinovi dvaadvacet let – žil zrovna ve Filadelfii, kam uprchl z učení u krutého mistra v rodném Bostonu – pustil se do „odvážného a svízelného úkolu nalezení mravní dokonalosti“. V podstatě se sám sebe zeptal: „Jaké jsou mé nejvyšší životní priority?“

Po určité době trávené sebezpytováním dospěl ke dvanácti „ctnostem“ – našel své vůdčí hodnoty. Aby si napříště dokonale ujasnil, co pro něj jednotlivé ctnosti znamenají, formuloval obsah každé z nich písemně. Výsledkem tohoto myšlenkového cvičení byl následující seznam:

Střídmost  

„Nejez do ztupělosti; nepij do povznesení.“

Mlčenlivost 

„Neříkej nic, co neprospěje druhým nebo tobě; vyhýbej se povrchním rozhovorům.“

Spořádanost 

„Všechny věci nechť mají své místo; každá povinnost nechť má svůj čas.“

Rozhodnost 

„Odhodlání vykonat vše, co je třeba; bezchybné provedení všeho, k čemu ses odhodlal.“

Šetrnost 

„Neutrácej, není-li to k dobru tvému či druhých; to jest, nemrhej ničím.“

Píle 

„Neplýtvej časem; vždy se zabývej něčím užitečným; zřekni se všech zbytečných činností.“

Upřímnost 

„Nikomu neubližuj lstí; mysl měj čistou a spravedlivou, a pokud promluvíš, mluv v souladu se svými myšlenkami.“

Spravedlnost 

„Nikoho neprávem nezraňuj; neváhej s poskytnutím pomoci, která je tvou povinností.“

Umírněnost 

„Vyhýbej se extrémům; zdrž se bránění křivdám, o nichž jsi přesvědčen, že jsou zasloužené.“

Čistota 

„Nepřipusť žádnou nečistotu těla, oděvu nebo obydlí.“

Rozvážnost 

„Nenech se vyvést z míry maličkostmi nebo neštěstími, která jsou běžná, a nelze se jim vyhnout.“

Cudnost 

„Nevyhledávej pohlavní rozkoše, leda snad pro zdraví potomků; nikdy ne neumírněně, slabošsky nebo tak, že bys ubližoval svému nebo cizímu štěstí či pověsti.“

Franklin potom přidal ještě jednu ctnost: Pokoru. Tu popsal pouze čtyřmi slovy: „Následuj Ježíše a Sokrata.“ Pak si uspořádal život do cyklů o třinácti týdnech, přičemž vždy jeden týden ze třinácti zaměřil své myšlenky na jednu ze svých ctností a usiloval žít v souladu se svými hodnotami.

Takto postupoval Benjamin Franklin, můžete se jím inspirovat a napsat si své ctnosti či hodnoty, které jsou pro vás v životě nejdůležitější. Pro každého bude „osobní ústava“ jedinečná a jiná. Jde o váš život. Každý z nás žije totiž v souladu s unikátním souborem základních vůdčích hodnot. Jsou to hodnoty, které najdete v samém jádru vaší osobnosti, a jsou pro vás vůbec nejdůležitější – z nejrůznějších důvodů.

Ať jsou vaše vůdčí hodnoty jakékoliv, dovedou vás k nim co nejkonkrétnější odpovědi na známé otázky: Jaké jsou nejvyšší priority v mém životě? Kterých z těchto priorit si cením nejvíc?

Jaké jsou nejvyšší priority v mém životě? 

Kterých z těchto priorit si cením nejvíc?

Víte, přestože vůdčí hodnoty přestavují naše nejvyšší priority, v životě často narážíme na rozpor mezi nimi a každodenní realitou. Naše výkony při úsilí o naplnění vůdčích hodnot nejsou nikdy dokonalé, ale podaří-li se nám je zlepšit, můžeme uskutečnit malý zázrak. Zakusíme vnitřní mír, o kterém jsme již hovořili. Je to spojení našich činností a našich skutečných hodnot.

Překročení traverzy

"Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího než jste vy sami." - Zig Ziglar

Tato myšlenková pomůcka vám může přiblížit vaše opravdové hodnoty. Původně byla použita v knize Jamese W. Newmana Release Your Brakes! (Povolte své brzdy). Já jsem ji pro tento článek převzal z knihy 10 přírodních zákonů managementu času a života od Hyruma W. Smitha. (psáno v roce 1994):

Představte si, že jsem přišel před váš dům a přinesl s sebou traverzu "ičko", dlouhou 120 stop (36,5 metrů). Pro ty, kdo se nevyznají ve stavebnictví, průřez ocelovou traverzou "íčkem" vypadá jako velké písmeno "I". Kdy ji otočíte na bok, stane se z ní "Háčko". Představte si, že traverzu před vaším domem položím na chodník. Všichni vaši sousedé na mě civí a přemýšlejí, proč se přátelíte s tak podivnými lidmi. Vás to ale nezajímá, protože moje "íčko" pro vás znamená peníze. Pár zvědavých čumilů snesete. Nezajímá vás přece, co si lidé myslí, nebo snad ano?

Nyní si představte, že se postavím k jednomu konci traverzy a požádám vás, abyste se postavil ke druhému konci, 120 stop ode mě. Jdete tedy k opačnému konci a jakmile tam dojdete, já sáhnu do peněženky a vytáhnu z ní stodolarovou bankovku. Pak na vás musím trochu zakřičet - 120 stop je kus cesty - abych vám oznámil: "Hele, vy tam na druhé straně. Jestli během dvou minut přejdete po traverze ke mně a ani jednou neukročíte na stranu, dostanete sto dolarů." Přešel byste? Inu, je to hlavně vaše věc, ale můžu vám říct, že během doby, kdy jsem ten příklad dával, se mi stalo jen jednou, že někdo odmítl.

Teď ale trošinku pozměním scénář. Seberu tu traverzu a naložím ji na dlouhý náklaďák, kterým ji dovezu do New York City. Tam, v centru Manhattanu, stojí dvě budovy zvané World Trade Center čili Světové obchodní centrum - nejvyšší mrakodrapy- dvojčata a světě, jejichž věže se vypínají 1360 stop (415 metrů) nad městkou dlažbu. Na střechu jednoho z nich jsem postavil jeřáb s lanem sahajícím až na zem, kterým seberu traverzu z náklaďáku, vyzdvihnu ji prostorem mezi budovami a položím ji jako most z jedné střechy na druhou. Traverza je akorát tak dlouhá, že se o každou ze střech opírá asi dvanácti palci (30 centimetry). Abych zajistil, že nespadne, připevním traverzu ke každé ze střech nevelkou svorkou. Protože mezi střechami je slušná vzdálenost, traverza se malinko, skoro nepatrně, prohýbá. Traverzy "ička" by se prohýbat neměly, tahle ale trošinku prohnutá je. Jemně prší. Není to žádný silný déšť, spíše jakési jemné mžení. 

Ti z vás, kteří někdy byli na střeše mrakodrapu Světového obchodního centra, vědí, že tam vždy fučí vítr. Zato je odtamtud skvělý rozhled. Představte si, že stojíte na střeše jedné budovy, já stojím na druhé, vítr dosahuje asi čtyřiceti mil v hodině (64 kilometrů za hodinu), já překřikuji vítr a volám na vás: "Poslyšte, pokud za dvě minuty přejdete - ne přelezete - po traverze ke mně, dostanete sto dolarů." Šli byste? Pokud ano, byl byste první člověk, kterého jsem potkal, který by za sto dolarů chodil po traverze mezi dvěma mrakodrapy. Nepotkal jsem ani jednoho, kdo by přešel za tisíc, deset tisíc nebo sto tisíc dolarů. Až u jednoho milionu - pochopitelně osvobozeného od daní - se našli lidé, kteří chvíli váhali, než odmítli. Proč se nikomu nechce ani za všechny ty peníze přejít po traverze? Z jednoduchého důvodu: člověk si svůj život cení výše než peníze.

Nyní zkusme ještě jednou změnit scénář. Přestávám se tvářit jako dobrák. Máte dvouletou dcerku, kterou jsem unesl, a nyní ji držím za vlasy nad okrajem střechy a vyhrožuji vám: "Poslyšte, jestli sem během dvou minut nepřijdete, shodím ji dolů." Přešli byste?

Najednou většina lidí pochopí, kam mířím. Jakmile je scénář dost osobní, všichni jasně pochopí představu vůdčích hodnot a uvědomí si, že na světě je jen málo věcí, pro které by traverzu přešli. Současně si ale uvědomí, že několik věcí je pro nás důležitější než vlastní život. Jednou z nich je například dvouletá dcera nebo syn. Jedná se o vůdčí hodnotu. "Miluji svoji děťátko," popíše mnoho lidí svou nejsilnější hodnotu. Jakmile si to uvědomíte, začnou vám docházet všechny souvislosti tohoto prozření. Peníze mají hodnotu, bezpečí má hodnotu, ale hodnota lásky k dítěti je daleko větší. A láska k dítěti sahá mnohem dál než k odhodlání přejít po traverze a zachránit mu tak život. Nejde jen o obětování života pro dítě - jde o to, dokázat pro dítě žít.

Chci tím zdůraznit: Každý má své vůdčí hodnoty. Ty však jsou pro každého jednotlivce jedinečné. Ovlivnilo je naše vychování, naše předchozí zkušenosti, naše nadání a naše unikátní osobnostní rysy. Proto se nesnažím napovídat vám, jaké vlastnosti byste měli mít. Chci vám jen pomáhat objevit je a použít při plánování vašich každodenních činností. Proč? Protože s jejich pomocí naleznete vnitřní mír.

Najděte si čas a napište si své vlastní vůdčí hodnoty. Pro co byste byli ochotni traverzu přejít vy?