Minule jsme si povídali o zvýšení výkonnosti a ukázali jsme
si vzorec úspěšného a vzorec neúspěšného člověka. Dnes nás čekají dva omyly
čau.
Nejprve si musíme uvědomit, že všichni máme času stejně a to
86.400 vteřin každý den (24 hodin). I když kdysi mi kamarád říkal: „Nestíháš?
Jak to? Dyť máš k dispozici 37 hodin denně.“ Já na to, „Třicet sedm?
Odjakživa dvacet čtyři ne?“ A on na to: „No, den má 24 hodin, noc 12, a když
vstaneš o hodinu dřív, tak získáš 37 hodin na den.“ Ale dosti legrace. Každý
z nás má opravdu k dispozici 86.400 vteřin denně.
Každou sekundu v životě mohu buď investovat, nebo utratit.
Zhodnotit, nebo prohýřit. Podle toho jak s časem zacházíme, tak potom
vypadá i náš budoucí život. Jestliže svůj čas prohýříme, prosedíme, prolelkujeme,
budeme na tom špatně. Jestliže svůj čas ale věnujeme tvoření, vzdělání, chytré
práci, osobnímu růstu, finančnímu vzdělání je velká pravděpodobnost, že se
budeme mít v životě dobře.
Na co si dávat pozor? První omyl času je přesvědčení, že
někdy v blíže neurčené budoucnosti budeme mít víc času. Říkáme si: „Udělám
to za týden nebo za měsíc nebo příští rok nebo až děti vyrostou nebo
v důchodu. To budu mít víc času.“ Nebudete. Je to omyl.
Druhým omylem je představa, že můžeme čas nějakým způsobem ušetřit.
Nemůžeme, neboť ve skutečnosti máme všechen čas, který je nám k dispozici.
Každý den je nám vystaven „šek“ na 24 hodin a ten musíme utratit do poslední
sekundy. Žádnou z nich nemůžeme odložit, abychom ji utratili některý jiný
den. Znamená to také, že když někomu řeknete: „Nemám čas,“ nemluvíte pravdu.
Máte přesně tolik času jako všichni ostatní.
Obvykle si ani neuvědomujeme, co říkáme, když lidem
oznamujeme, že na ně nemáme čas. Oni nám obvykle též nerozumějí. Díky tomu se
obyčejně neurazí. Jak často ale říkáme drobné lži sami sobě, abychom se sami
přesvědčili, že na něco nemáme čas? Jak často přecházíme kolem důležitých
záležitostí a nevyřídíme je, protože si namlouváme, že „nemáme čas“? Ve skutečnosti
si přiznáváme, že jsme dopustili, aby nevýznamné činnosti, například sledování
televize či luštění křížovek nebo hraní počítačových her, vysedávání v hospodě,
převážily nad významnými událostmi, například nad hraní si s dětmi či
upevněním vztahu se svým partnerem – zlepšit vzájemnou komunikaci, nebo bližším
spřátelením se se sousedy nebo prací na knize, kterou prý už dlouho chceme
napsat, nebo vzděláváním, semináři a školeními, čtením knih osobního růstu,
poslechem vzdělávacích nahrávek a podobně.
V následujících článcích si budeme povídat o hodnotách
a prioritách i o způsobech, jak identifikovat ty nejdůležitější z nich.
V této chvíli však stačí, když si přiznáme, že ne vždy podnikáme věci,
které jsou v danou chvíli nejdůležitější. Naše zásoba času je omezená a
často nám téměř zmizí z rukou, skoro jako by nás někdo okradl.
Žádné komentáře:
Okomentovat